Závody na programu EYOWF 2011
| Kategorie |
Disciplíny |
| Chlapci |
Obří slalom |
Slalom |
Paralelní slalom |
| Dívky |
Obří slalom |
Slalom |
Paralelní slalom |
O sportu
Alpské (sjezdové) lyžování vzniklo postupným vývojem klasického lyžování, které dorazilo do střední Evropy z Norska. Pro prudké svahy Alp však výbava ani styl zatáčení v telemarku (jedna noha předsunutá před druhou) nebyly vhodné. To vedlo k postupnému rozvoji alpského lyžování a jeho oddělování od běhu na lyžích. Pro větší kontrolu nad lyžemi a zvládnutí prudších svahů ve větší rychlosti bylo nutné napevno upevnit jak špičku, tak i patu boty. Masivnější rozvoj alpského lyžování šel ruku v ruce s rozvojem zimních středisek a výstavbou lanovek a vleků.
Na olympiádě se alpské lyžování představilo poprvé v roce 1936 v Garmisch–Partenkirchenu formou alpské kombinace mužů i žen. Velký rozvoj a popularitu alpského lyžování po druhé světové válce dokládají již první poválečné zimní olympijské hry, na nichž se závodilo ve třech alpských disciplínách – sjezdu, slalomu a kombinaci. Dnešní alpské lyžování se šesti olympijskými disciplínami a samostatným mistrovstvím světa je populárním masovým sportem i velmi atraktivním zážitkem v podání světové špičky.
Disciplíny alpského lyžování
Slalom
Principem slalomu je sjet trať v co nejkratším čase a současně projet všemi bránami, které jsou na trati. Brány tvoří vždy střídavě dvě modré a dvě červené tyče, jejich uspořádání vytyčuje závodníkovi jízdní dráhu. Počet bran na trati se u mužů pohybuje mezi 55-75, u žen 40-60. Vzdálenost a umístění bran na trati určují pravidla. Slalom se jezdí dvoukolovým systémem - po prvním kole se vždy postaví nová trať. Ve druhém kole je startovní pořadí závodníků obrácené, takže vítěz prvního kola startuje jako poslední. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším součtem časů z prvního i druhého kola.
Obří slalom
Obří slalom patří spolu se slalomem k tzv. technickým disciplínám. Trať pro obří slalom je však delší a brány na trati jsou dále od sebe. Převýšení tratě je mezi 250 - 400 m pro ženy a 250 - 450 m pro muže. Závod se jezdí na dvě kola, pro druhé kolo se staví nová trať. Pořadí určuje součet časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem.
| Zajímavá čísla z alpského lyžování |
| 78 % |
to je maximální sklon sjezdovky v Rakouském Zillertalu. |
| 251 |
km/h je oficiální světový rekord v rychlostním lyžování. Této rychlosti dosáhl italský závodník Simone Origone v roce 2006 ve francouzském středisku Les Arcs. |
| 82 |
je součet všech medailí , které získal na světových pohárech (62), mistrovstvích světa (12) a olympijských hrách (8) dosud nejúspěšnější olympionik v alpském lyžování -Nor Kjetil Aamodt |
Super obří slalom (Super G)
Super obří slalom v sobě snoubí prvky obřího slalomu a sjezdu. Je to závod, v němž závodníci dosahují rychlosti kolem 90 km/h. Na trati bývá umístěno minimálně 35 bran v kategorii mužů a 30 bran v kategorii žen, jimiž závodníci musejí projet. Je to současně jedna z nejmladších alpských disciplín, která měla svoji olympijskou premiéru v kanadském Calgary v roce 1988. Závod se jezdí pouze na jedno kolo a vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem. Stejně jako u ostatních slalomových závodů i u super G si závodníci před startem mohou trať pouze vizuálně prohlédnout.
Sjezd
Sjezd je nejrychlejší a také jednou z nejstarších alpských disciplín. V rámci olympijského programu je pravidelnou disciplínou již od roku 1948. Standardní délka tratě se pohybuje mezi jednou a půl až dvěma a půl minutami jízdy. Rychlost závodníků dosahuje v nejrychlejších partiích přes 130 km/h, na proslavené sjezdovce v Kitzbühlu dokonce okolo 150 km/h. Trať vyznačují branky, které pouze určují její koridor a nejsou určeny k objíždění. Čas se měří s přesností na setiny vteřiny. Závodí se pouze na jedno kolo a vítězem je závodník s nejrychlejším časem.
Alpská kombinace
Alpská kombinace je nejstarší alpskou olympijskou disciplínou. Ačkoliv se jako jediná alpská disciplína objevila již v roce 1936 v Garmisch–Partenkirchenu, po druhé světové válce z programu zmizela a k jejímu opětovnému zařazení došlo až v roce 1988 na olympiádě v Calgary. Při olympiádách a mistrovství světa tvoří alpská kombinace samostatnou disciplínu, v seriálu Světových pohárů se vyskytuje spíše výjimečně. Kombinace se skládá z jednoho kola sjezdu a dvou kol slalomu. Všechny časy se sčítají a vítězem je závodník s nejrychlejším celkovým časem.
Aby zatraktivnila tuto disciplínu a donutila více závodníků k účasti, přišla Mezinárodní lyžařská federace v roce 2005 s novým formátem závodu - tzv. super kombinací. Ta se skládá pouze z jednoho kola slalomu i sjezdu a v současné době již v podstatě nahradila původní alpskou kombinaci.